První voda

První voda roku 2007
aneb

díl XIII.: ...co jsem si zapamatovaly...

Milý deníčku znovu nastal čas začít intenzivněji zaplňovat tvoje stránky. Začínáme kromě výstav i vodní záchranu a o prvním víkendu v květnu jsme začaly s nácvikem. Náš první výukový tábor se koná Mohelnici a za vodou jsme vyjížděli na jezera u Moravičan.Tentokrát jsme nejely sami, myslím tím sebe a Majdu, ale vzaly jsme sebou Veroniku, Majdinu neteř. Vyjely jsme až v sobotu ráno, protože Majda byla v pátek na odpolední. Už večer s ní přijela Verča a já měla velkou radost.Ráno když holky daly všechno do auta a kupodivu nezapomněly ani na mě jsem se vydaly na cestu do Mohelnice, vzdálené přibližně 45 km.Cestu jsme zvládly s malou obhlídkou města. Po příjezdu do kempu a vyzvednutí klíčů se Majda a Verča přivítaly se všemi budoucími záchranáři a jejich páníčky. Já zůstala v autě a když Pačes zavelel odjezd nebyl už čas na ubytování a tak jsem s plnou polní vyrazily na vodu.

Z počátku se celá naše kolona aut držela pohromadě, ale čáru přes rozpočet, jak se říká, nám udělala křižovatka na výjezdu u ČS JET .Tam se někteří zasekli, protože museli dle pravidel silničního provozu dát přednost, protože jsme neměli policejní doprovod. A protože kolonu vedla Jana a Pačes ujížděli jsme zbytku aut jako pendolino osobnímu vlaku. A tak Radek mezi Mohelnicí a Moravičany zastavil a čekal na zbytek kolony. Při příjezdu na místo kdy jsem se konečně mohla přivítat i já s bráchou Falkem , Ronym, Frenkym, Fíbí, Majdou, Gemy, Mackem a Baby, Anely a Berym, Agnesou a Anely, Izou a Cesarem. nás Liduška rozdělila do skupin. Takže tvoříme tři skupiny. První velí Tomáš, druhé naše nová lektorka Irenka Lošťáková a třetí – štěněcí Liduška. Tomáš jako figurant dopoledního nácviku vede naši skupinu k vodě. Další dvě skupiny nacvičují suchou přípravu, která je velice důležitá pro úspěšnost zvládnutí cviků přímo ve vodě. O tom se sama s Majdou přesvědčuji při našich prvních cvicích. Musím říct, že jsem celkem v klidu, ale Majda je nervóza. Učíme se nový cvik – „vezmi-vpřed“, kterým odnesu aport figurantovi do vody,ale ve vodě mi to nejde a tak s Majdou a Verčou piluji suchou přípravu.Také další dvě skupiny se střídají u figuranta a zkouší zvládnutí cviků ze suché přípravy.

Pomalu se vracíme zpět do kempu již po vlastní ose. V kempu čeká Hanka a Venda až se všichni vystřídáme u vody, aby mohli nastoupit i Bery s Anely.Po jejich odjezdu se dostáváme k vybalení věcí z auta a zjišťujeme, že bydlíme ve stejné budově jako bráška a máme pokoje vedle sebe. Ostatní spí v chatkách. Kolem oběda přijíždí předseda s rodinou na kus řeci, ale nevím jestli to není i tak trošku kontrola jestli jsme za zimu moc nezvlčili.

Po obědě a odpolední kávě nás navštívila jednatelka Klára s Pepínem a Aišou a Valinkou.Také přijíždí Holleshovi a holkama a spolu se všemi vyjíždíme znovu k jezeru.Po příjezdu musíme však změnit místo vstupu do vody a figurantem stává „ tram tarará“ Honza Fiala.Znovu si opakujeme vytáhnutí figuranta.Celkem se mi to daří jen si musím zvyknout na holou ruku. Pořád ji musím mít chráněnu neoprenem.Na člun se dnes nedostalo, protože je velká zima a figuranta si musíme šetřit.

Večer se scházíme ve společenské místnosti a naši pánečci si sdělují zážitky s cest a výstav . Břéťa má v zásobě spoustu vtípků, kterými a nás baví. Nejlepší jsou vlastní zkušenosti s příslušníky Policie nebo celniky.

Majda a já se vracíme kolem půlnoci na pokoj kde Verča už spokojeně odfukuje v postýlce.Majda se také ukládá k spánku. Teď ti deníčku pošeptám tajemství. Když jsem si byla jistá, že Majda spí, jako myška jsem vklouzla do postýlky za Verčou a zahřívala jí nožky. Myslela jsem, že Majda na to nepřijde, ale opak byl pravdou a dokonce do zdokumentovala. Chtěla mě z postele vytáhnout, ale protože bylo kolem páté ráno nemohla mě okřiknout a já dělala, že ji neslyším. Když se jí podařilo mi přikázat abych šla spát na místečko, chvíli jsem si tam lehla, ale jak se Majda zakryla a já znovu potichoučku vlezla zpátky do postele.Deníčku byla to paráda , jako za časů kdy jsem byla ještě u mámy v Boršicích.

Nedělní ráno provází déšť. S Majdou jdeme na ranní vycházku a potkáváme Tomáše. Majda říká, že se špatně modlil když tak prší. Tom se nenechá vyvézt z míry a říká, že za chvíli přestane. Světe div se opravdu přestává, když opouštíme restauraci po snídani. Po snídani se scházíme na lavičkách vedle společenské místnosti na čerstvém vzduchu, aby nás kuřáci nevyudili.Řešíme suchou přípravu a nácviky aportování a také je čas na dotazy ohledně našeho výcviku (spíše, jak nás odnaučit některé zlozvyky). Protože se vyčasilo padlo rozhodnutí dojed na vodu. Vyjíždíme a dnes si opakujeme jízdu ve člunu a odtažení člunu s posádkou na břeh. Jízda ve člunu se mi líbila, ale pak mě čekala pořádná fuška. Moje kondice je ještě špatná a protože Majda je pořádný kus ženské měla jsem co dělat, abych ji dovezla ke břehu. Byla jsem ráda, že mi pomáhala pádlovat a také Radek jako figurant mi pomohl společně táhnout. Ale časem se to zlepší to ti slibuju deníčku.

Po návrat z vody a obědě nás čeká už jen balení a odjezd domů. Než se ale rozjedeme do svým příbytků u kafíčka rozebíráme co se nám podařilo a co je třeba zlepšovat. Také se naši páničkové a jejich přátele domlouvají na nejbližší akci, kterou pořádá náš klub, a tou je FED CUP.

Také jsme se dověděla, že někteří kamarádi se stanou televizními hvězdami v pořadu „Chcete mě.“Musíme se s Majdou na ně podívat jakmile budou pořad vysílat v televizi.

Deníčku to je vše co jsem ti chtěla sdělit a na tvé stránky zapsat.Za tři týdny budou nové zážitky těš se.

Celda