Zkouška vodní záchrany

Kloboučky – složení 1. klubové zkoušky vodní záchrany
aneb

díl. XV. …je dobré mít pod čepicí nebo pod kloboučkem ?…

Můj milovaný deníčku, tak se rok s rokem sešel a je tu víkend a poslední vodní kurz tohoto roku. Na tomto kurzu se s Majdou pokusíme o složení historicky 1.klubové zkoušky vodní záchrany. Sice naše účast byla ohrožena mojí možnou indispozicí, ale protože matička příroda je mocná začalo moje hárání o 14 dní dříve než Majda počítala a tak jsme mohly v klidu odjet na celý víkend. Místem víkendového pobytu se stal tábor Jitřenka u obce Kloboučky nedaleko Rusínova a Kojátek.Tentokrát jsem s Majdou na místo dorazily jako první osadníci.Jen co jsme vyrazily na kratičkou procházku, než dorazí další, přijíždí Tomík, Hanka a Venďa se svými kamarády Berrym a Anelli.Všichni společně jsme si vyšlápli k našim ubikacím, které na nás čekaly po zdolání výškového převýšení na nejvyšším bodě tábora. No a protože nebylo možné zde zajet autem vyšláply jsme se s Majdou kopeček ještě asi 3x než jsme vše co bylo nutné přesunout nahoru odnesly ( vlastně to poodnášela Majda).Aby se nám nepopletly vchodové dveře do našich apartmánů, tak kromě kresby zvířátka u každého vchodu byl i na každém okně nalepen vývěsní štít s jménem pohádkové bytosti. Takže jsme bydleli „U Popelky“,“U Zlatovlásky“, „U Ježibaby“ nebo „U Sněhurky“ a mnoha dalších postaviček.

Zkoušek se účastnilo celkem 7 psích zástupců, které v jejich snažení nejen, že podpořili jejich páníčci a rodiny, ale i další fundláci, kteří si upevňovali kondici a nebo si jen tak tréninkově zaaportovali.

Zkoušky se konaly v sobotu od ranních hodin, kdy jsme nastoupily úderem 9:30 na zkoušku tzv. suchou.Skládala se z povelové techniky, poslušnosti psa, aportování a odložení psa ve skupině i samostatně.Všichni jsme byli netrpělivý jak vše bude probíhat.Nejprve mě Majda odložila ve skupině na 10 minut, mezi tím už ostatní měli zkoušky hotové nebo je právě dokončovali. Pak jsme s Majdou nastoupily na startovní čáru. Musela jsem zvládnout povely jako „sedni“,“lehni“,“vstaň“ a také „vpřed“, „ vlevo a vpravo bok“,“čelem vzad“,“přinést aport vhozený a přinést aport od figuranta a na závěr pak odložení na 5 minut. To jsem nezvládala, protože mě Majda musela asi třikrát dát znovu povel.Ale na druhou stranu jsem ji překvapila, protože si myslela, že to nezvládnu vůbec. Protože při cvičení doma na louce jsem nedokázala povel zvládnout.Vždy když se Majda ode mě vzdálila na pár metrů jsem vyskočila jako srna brna - povel nepovel.Musím taky přiznat, že opakování povelů ve čtvrté a páté sadě mi již vadil povel lehni, který jsme pojala po svém a to lehnutím na záda, což nebylo to nejlepší a odrazilo se to v hodnocení. Do této sekce patřilo zvládnutí projít hlučící skupinou, což mi potíž nedělalo.

Po skončení jsme se sesedli u volejbalového hřiště, na kterém probíhala suchá zkouška. Vyslechli jsme zde naše dosavadní výsledky a tak jsme mohly s Majdou projednat strategii odpolední druhé části, kterou jsme nazvaly mokrá.

Předěl těchto dvou částí dvounožcům zpříjemnil úžasný oběd a některým i kafíčko. Já jen trpělivě čekala a těšila jsem se jak si ve vodě zadovádím. Konečně dává Tomík povel k nástupu a tak ve stejném pořadí nastupujeme do druhé části zkoušky, zvané mokrá. I tato zkouška je náročná, skládá se z několika etap. Přinesení aportu vhozeného i tzv.klidného – ležícího na hladině. Přitáhnutí člunu s figurantem a také plavání za člunem nebo s figurantem na 200 m. Po tomto vodním zápolení mě pak čekal odpočinek ve formě odložení na břehu, když další kolega právě prováděl zkoušky ve vodě.

Co se týče aportování, tak jsem zaváhala u vyslání k vytažení člunu s figurantem, ale na druhý pokus jsem to zvládla. Z čeho měla Majda největší strach bylo jestli obě zvládneme plavání na 200 m. Majda se do daného úkolu vrhla s vervou sobě vlastní a jako „ burlak na Volze“ se prodírala vodní masou v nádherném přírodním bazénu a tak mě nutila, abych se svým strhujícím tempem snažila ji dostihnout.K tomu abychom splnily podmínky uplavat 200m jsme bazén přeplavaly 4x.Nevím jak Majda, ale já to zvládla v pohodě a pak už mě čekalo odložení na břehu rybníčka. Po převlečení Majdy do suchého ještě probíhal výcvik kamarádů, kteří se zkoušek prozatím neúčastnili.Ovšem i oni nám dokázali, že jejich výkony se stále zlepšují. Dokonce i malý Bady náš nový přírůstek se ve vodě činil i když ze začátku nevěděl do čeho jde a tak si dával na čas s prvními plaveckými zkušenostmi.

Večer nám pak Tomík přečetl konečné výsledky a s potěšením nám sdělil, že zkoušku absolvovali všichni někdo s vyšším a někdo nižším počtem bodů.Po večeři jsme se sešli v táborové klubovničce, jelikož v jídelně byla akce sraz maturantů po x letech.Musím říct, že pro některé z nás byl sobotní den náročný a tak společný večer byl tentokrát krátký už kolem 22 hodiny jsme se odebrali do svých postýlek.

V neděli jsme dopoledne ještě trénovaly povely, s kterými jsme měli potíže a taky jsme s Ronym zkoušeli skákání ze člunu. Mě i Ronymu to šlo náramně a dokonce Rony předváděl jak příště, až ho panička přiveze na nácvik vodní záchrany ji vůbec nebude potřebovat, protože sám si skočil do člunu, sám se odrazil od břehu a pak sám skočil a vytáhl člun na břeh.Možná se přede mnou chtěl jen vytáhnout a ukázat se jako chlap a moje první láska. Co na to říct deníčku, no to jsou ti chlapi ať už jsou čtyřnozí či mají nohou méně.

Po obědě jsme musely s Majdou vyrazit hned domů, takže jsme před ním ještě musely naskládat zase vše do auta a uklidit náš budoár U Popelky, Majda totiž nastupovala na odpolední směnu. Po střídmém rozloučení jsme pochválili ještě úžasnou kuchyni a zaplatili za pobyt a stravu a vyrazily k domovu. Cesta ubíhala nějak rychle, jak už to u zpátečních cest bývá, a tak mě i věci Majda odložila doma a obratem uháněla do práce vydělávat penízky.

Deníčku, tak to jsme my, kteří jsme absolvovaly 1. zkoušku vodní záchrany.

Adelayn Faundland
Agnes Faundland
Anelli z Horního Vsacka
Bor z Horního Vsacka alias Ronny
Celesta z Boršického kopce
Ciril z Boršického kopce alias Falco
New Berry Severozápadní cesta

Tak to je dnes vše, teď budeš mít deníčku asi malou pauzu, protože většina akcí začíná zase na jaře.