Výcvik v Dolním Benešově

Ponorky v Dolním Benešově
aneb

díl XVI: Přišli jsme o Lojzu, ale máme novou Lojzku

Můj milý deníčku,znovu nastává čas zaplnit další tvoje stránky podrobnostmi, jak jsem se měla na letošní první vodě. Je pravdou, že jsem tě malinko zanedbala a tak se pustím s vervou do psaní. Jak je už naším pravidlem když vyrážíme na delší dobu, bylo potřeba nabalit spoustu věcí. A tak jsme kromě ošacení pro Majdu a ručníčků pro moji maličkost nemohly zapomenout na člun, pádla a vodní aporty. Také jsme musely přibalit i věci na výstavu, protože nás čekala XIII. Slezská výstava psů v Hlučíně.

Cesta ubíhala jako voda v potoce a Majda jen nostalgicky vzpomínala na svá studentská léta, kdy okolí Opavy navštěvovala hojně při návštěvách svého příbuzenstva.Když jsme dorazily k hotelu Albertovec ( jedná se o stejné místo kde loni byly ubytováni aktéři výstavy v Kravařích) jen  po jedné malé zajížďce a následné pomoci  navigací  „ala Eva“, přivítali nás další členové naší záchranářské sekce – Eva,Iva,Honza a Lenka, Fredy a Gabka a samozřejmě jejich psí miláčci. Pak se rozhodlo, že je potřeba prohlédnout přístup na zítřejší lekci vody a to v době našeho stěhování na hotel a tak zatím co my jsme se stěhovali na pokoj, tak ostatní vyrazili na obhlídku terénu. Kolem osmé ještě dorazila Irča a její holky Ágnes a  Adelain.Pak jsme po večeři všichni  poseděli na patře ve foier.

Jelikož někteří byli místní či skoro místní a dojížděli, byl sraz na parkovišti před hotelem stanoven na devátou hodinu, tak abychom již o půl desáté začali s výcvikem přímo u vody.Jelikož všichni vstali bez problémů a stihli kromě snídaně i ranní venčící vycházku a také dorazili i toužebně očekávaní Fialovi s holkama mohli jsme vyjet. Přijeli jsme společně k včera  prověřenému místu naší 1.lekce vodní záchrany.Narazili jsme však na odpor zástupce lesního a vodního hospodářství, který byl neodbytný a z místa nás vykázal. A tak jsme si zabalili své saky-paky a jelikož Fredy, který nám telefonicky přislíbil najít jinou lokalitu na odpolední lekci, skončila naše dopolední lekce velice rychle. Stačila jsem však  Booby přivodit úraz. Jak se to všechno přihodilo?

Jednoduše,  protože Majda již vytáhla pádlo a já jsem přesvědčena, že je jen moje dokud Majda nenabídne aport pro všechny, vždy si svoje věci hlídám a tak když se Booby přiblížila s úmyslem hry já jsem ji brala jako možného narušitele, který mě chce sebrat pádlo a tak jsme ji zahnala a při té příležitosti jsem jí svůj tesáček otiskla do tváře. To víš deníčku, že mi Majda vyhubovala  za moji hloupost a pak jsme se Booby společně omluvily. Moc se Booby omlouvám,promiň.

Ještě se musím deníčku vrátit k těm Fialovi holkám. Marijánku a Gemu už znáš. Novou členkou smečky je Julie, která to ve svém dosavadním životě neměla lehké a v nové rodině si zvyká na jen to nejlepší co jí může nabídnout.Taky dorazila Sylva s Pepou a jejich holky Elizateth a nová kamoška Anetka.

Po vydatném obědě  a příjezdu pana P ( jak našeho milého předsedu Fredyho nazvala Evča) jsme mohli opět vyrazit na jinou vodní plochu, která byla úžasná a i přístup do vody byl super a tak Fredy dostal pochvalu před nastoupenou jednotkou vodních „magorů“.

Deníčku, došlo k pár změnám v trenérské sestavě našeho klubu. Po odchodu Tomíka dostala naši důvěru Eva Frýdlová, a tak jsme byly zvědavé jak se v nové funkci osvědčí.  Co se týče cviků. Tak jsme si zopakovaly skoro všechno a k naší smůle jsme zjistili, že někteří dvounožci pozapomněli povely a tak  i mi čtyřnozí vodní blázni jsem pak nevěděli co dělat.Někteří z nás si vzali výcvik k srdci a to doslova a do písmene a tak se snažili prozkoumat i terén na dně a to způsobem jako jezevčík, který v lézá do nory.

Pátek probíhal ve stejném duchu jen odpolední plavání bylo zkráceno asi o půl hodinky, aby naše srst dokonale proschla a my mohli pak vyrazit na VIII. Slezskou výstavu konanou na druhém břehu vodní plochy a to v Hlučíně.

Večer se s námi rozloučila Irča a holky a v nad ránem pak dorazila Jiřka a Frenky. Klub od Jiřinky dostal nový modrožlutý člun  i s možností přidání motoru.Doufám, že ještě chvíli na motor nebudou penízky, protože to by byl pak pěknej fofr, plavat za takovým člunem. Na druhou stranu pokud bych se mohla v člunu s takovým pohonem povozit nebylo by to k zahození a připadala bych si už jako na moři.

V den výstavy jsme vyjeli po snídani, vedeni Radkem  a  jeho vozem plným holek. Výstava probíhala v poklidném tempu jen v začátku hodnocení našeho plemene došlo ke změně v pořadí vystavování a tak kolegové psy měli trochu naspěch. Počasí nám přálo a já s Majdou jsme si po výborném předvedení odnášely pohár a první místo a vítěze třídy.

Majda na mě byla moc pyšná a určitě i moje mamka Ina, která na výstavu přijela také, aby se utkala v kategorii Veterán s ostatními soukmenovci. Po skončení i hlavních soutěží, kdy jsme fandily Katóvi a Nausi od Holeshových, jsem se zajeli do hotelu převléknout a pak vyrazili na párty pořádanou panem P v areálu místního svazarmovského oddílu v Kravařích.Čekala nás sousta jídla, pití. Podávalo se uzené a koláčky a zapíjet vše bylo možné všemi typy nápojů a to v jakékoliv podobě.Majdě i mě se tam moc líbilo a jelikož dle instrukcí Fredyho bylo na hlavu půl kila masa pochutnala jsem si i já  a musím říci bylo to fantastické. Pak se Majda rozhodla, že je čas na venčení a krátkou procházku po areálu. Když jsme se, ale vrátily zpět ke stolu, všimla si Majda, že se mi řine z tlapky krev a tak začala akce záchrana tlapky. Během pár vteřin byla domluvena návštěva u pana doktora a Lenka se nabídla s odvozem, jelikož pana doktora znala.

Než jsme dojely do ordinace tak mi tlapka sice přestala krvácet, protože mi ji Majda držela nahoru a  dělala tlakový obvaz, ale jak jsem na ni došlápla, tak se znovu rána otevřela. V ordinaci už na nás čekal pan doktor, jelikož tam byl kontrolovat jiného pejska, který tam byl na kapačce.Celá cesta do ordinace byla patrná mými červenými tlapkami. Majda říká, že jsem byla statečná, když jí bylo řečeno,že jsem přišla o dráp i včetně lůžka a možná i prvního článku.Pan doktor mi dal něco na umrtvení a pak ještě antibiotika a něco od bolesti. Tlapku mi pak zavázal tak důkladně a pevně, aby mi přestala krvácet. Jenže obvaz se za chvíli prosákl a až po nočním odpočinku packa nekrvácela.

Pan doktor Majdu ještě upozornil, že po odeznění injekce od bolesti můžu kulhat, protože mě tlapka bude bolet. V neděli ráno když jsme vyrazily na vycházku, potkaly jsme i Radka s holkama (Marijánkou,Gemou a Julií) protože mě tlapky nebolela užívala jsem si vycházku, jen Majda na mě pořád volala pomalu, pomalu, protože měla o mě strach.

Toho dne jsme na vodu jely později a tak Radek již všem u vody vylíčil naši ranní vycházku docela barvitě, protože místní domorodci měli o mé zdraví obavy. Když jsem dorazily i my k vodě, zůstala jsem v autě ve stínu a odpočívala.Majda totiž šla o pár metrů dál povzbuzovat účastníky lekce a ještě si zopáknout povelovou techniku.

Po obědě proběhlo, hodnocení od Radka  a Evy jako novicky v roli trenéra. Domluvilo se, že je potřeba dělat hodnocení vždy  na závěr každého dne, aby trenéři nemuseli lovit informace hluboko v paměti a že výstavy budou jen mimo vodní akce. Také jsme dostali kartičky na letošní rok o účasti na vodních víkendech. Samozřejmě se budeme snažit deníčku se zúčastnit všech víkendových lekcí i dovolené, zastavit mě může jen moje indispozice, která mě provází vždy jednou za půl roku.

Už se těším jak budu pokračovat ve výcviku a taky jak se budu o všechny zážitky dělit s tebou deníčku. Tak příště ahóóóój!!!!                                                              

Posílám maxi pac Celda