Osmerčata

Štěstí, co je štěstí, muška jenom zlatá...
aneb

díl poslední: Osmerčata

Deníčku tyto řádky píšu za Celestynku, tak jak mě o to poprosila v předešlém díle a také protože už sama nemůže své pocity zapsat.

Tak pěkně popořádku, začnu přípravou na příchod štěňat.Vzala jsem to z gruntu od zakoupení mlíčka pro dokrmování přes vaničku s pelíškem a vyhřívanou dekou až po ohrádku a hračky všeho druhu.Také jsem pořídila i zdravotnický materiál jako například stříhaná gáza, desinfekce, vazelinka, teploměr, odsávačka, láhve na krmení, kapky do očí i oušek.Výčet všech potřených věcí je delší a dokázal by zaplnit možná celou stránku.Dále jsem si připravila i tabulku pro zaznamenání počtu šteňat, jejich pohlaví, váhy, času narození .

Pak už jsme čekali s Celestynkou na den, kdy se štěňátka rozhodnou přijít na svět. Ten čas nastal v noci z 10. na 11. října, byl to 61. den březosti.Celesta si už po půl desáté začala hledat místečko a před půlnocí jí praskla voda. První štěňátko přišlo na svět po půlnoci a pak už to šlo jako po másle. Prvních devět štěňat se narodilo do osmé ráno, poté jsem zavolala veterináře, který dorazil kolem deváté a jěště zjistlil, že Celestynka má v bříšku ještě nejméně dvě štěňata a tak dostala injekci na podporu stahů a po pár hodinách jsme s veterinářem odrodili ještě dvě štěňata. I když Celestynka porodila jedenáct štěňat tři z hich jsme nezachránili a tak jsme doma měli osmerčata a to čtyři kluky a čtyři holky.Jejich porodní váha byla od 460g do 530g a proto, že Celestynka měla méně mlíčka přistoupila k dokrmování.No a tak nastal maraton v krmení, které probíhalo vždy co tři hodiny a to 24 hodin denně. Nejprve dostala děcka mlíčko od mamky a pak z lahvičky. Z počátku to bylo jen 20 – 30 ml, ale jak děťátka rostla množství mléčka přibývalo až na 100 ml. Pak už nastalo období přechodu na kašičku a granulovaného krmiva.

Všechna štěňátka přibývala na váze, ale jelikož se přes mateřské mléko nedostalo potřebné množství protilátek došlo u mazlíků k problémům se zažíváním, které jsme operativně řešily s paní doktorkou.Když jsme zažehnaly tyto potíže, dostala štěnátka virózku a některá z nich musela dostat antibiotika, která byla aplikována injekčně a pomohla k brzskému uzdravení.

Potíže však neměla jen štěňátka, ale i Celestynka přibližně od třetího dne po porodu měla zvýšenou teplotu a tak jsme i s ní chodily k doktorovi. Situace se nelepšila a došlo i k operaci, kde byla zjištěna ruptura sleziny, která musela být odstraněna.Po operaci to sice vypadalo pár dnů lépe, ale pak se opět ozvala teplota a tak jsem zavolala jinou doktorku. Paní doktorka nasadila kapačku, která jí dodá tekutiny a výživu. Věřila jsem, že dokážeme zvrátit Celestýnčiny potíže k lepšímu, ale ani ne po hodince na kapačce moje Celestynka boj vzdala a já si uvědomila, že je teď na mě všechna starost o miminka. Když jsem se s Celestou rozloučila začal šestitýdenní koloběh než štěňátka najdou nové páníčky.

Celou dobu starání se o štěňátka jsem v tom nebyla sama, byly tu se mnou přátelé, kteří mě podpořili v nejtěžších chvílích a taky rodina a to nejen ta moje dvounohá, ale hlavně ta psí. Také mi moc pomohla i naše psí chůvička tetička Marcela.Vám všem moc děkuji za podporu.

Všechna miminka se podařilo odchovat už potom bez dalších potíží, hlavně, když začala jíst sama namáčané granulky.To Vám bylo pokoukání na ty černé kuličky, které se batolili k miskám a pak s plnými bříšky zpátky do pelíšku. Samozřejmě bylo báječné pozorovat den po dni jak z malích uzlíčků rostou malí obříci, kteří si spolu hrají a objevují nové věci.

Štěňátkům jsem dala jména začínající na písmeno B, jelikož v naší CHS Dunbar Moravia to byl druhý vrh a tady jsou:

Baddy Boss, Bantlay,Bastien,Bernare,Bianca,Berenica,Black Lady,Brea.

Většina mazlíků má páníčky z Moravy jen dva kluci se rozjeli do Čech. Bantlay, kterému říkají Ben je v Dobřanech (u Plzně) a Bastien je v Kramolne u Náchoda.Baddy je v Loučce u Olomouce a na dosah má Biancu ( Senice na Hané) a Berenicu, která zůstala doma v Olomouci.Bernare, kterému říkají Bohoušek je v Morávce, Black Lady je v Kozmicích u Ostravy a Brea je v Mikulovicích na severu Moravy.

Všichni majitelé jsou skvělí, protože pravidelně sdělují novinky a také dokumentují vše spoustou fotografií, které pravidelně posílají. Všechny jsme už s Beruškou navštívily abychom jim dovezly průkazy původu a podívaly jak se jim daří.Jen za Basťou jsme se jeli podívat bez záminky přivezení rodokmenu, jelikož ten si ho už odvezl sebou při odjezdu.

Celé tři měsíce utekly jako voda a teď už jsme zůstali s Bereničkou sami. Berenička se totiž stala máminou nástupkyní. Doufám, že všechna štěňátka vyrostou v krásná, zdravá a silná zvířata a budou nejenom novým majitelům, ale i svým rodičům dělat jen samou radost.

Už teď přemýslím,že i Berenička si povede svůj zápisníšek, aby si do něj mohla zapisovat své zážitky z nových setkání a cest.

 Majda