kapitola III.

Protivanov – voda ve znamení rybolovu 

Zápisky zpravodajky CHS Dunbar moravia 

19. – 21.6.2009  

Milý čtenáři,

vítám  Vás znovu  v naší rubrice o vodní práci, tentokrát jsem se zúčastnila již druhého víkendu v letošním roce. Jelikož tento víkend jsem měla nabytý program  byl můj pobyt na této akci zkrácen o nedělní účast. Přesto, že jsme se výcviku mohla věnovat jen jeden den využila jsem jej  bezezbytku. Tentokrát, jsme se sešli v trochu komornější sestavě, proto jsme se mohly všichni  naplno pustit do cvičení. Po delší době jsme se opět setkali s Vaškem,který dorazil s Lady a Odry a také přijeli přátelé ze Slovenska – Zuza,Stano a Hugo. Ostatní účastníci jsou jako dobré jádro záchranářů a to Rony,Booba, Iza, Falco samozřejmě se svými pánečky.

  V den příjezdu jsem se jen malinko seznámila s rybníkem, ale už druhý den ráno, jsem s Majdou podnikla ranní vycházku po břehu a po louce před chatkami v kempu. K naší ranní vycházce se přidala i Zuza s Hugem, no a tak si paničky povykládaly jaká jsme kvítka . Samozřejmě jsem to ho hned využila a podnikla jsme průzkum v oblasti možnosti rybolovu. Když se po mě Majda začala shánět právě jsme dokončila svoji misi a s úlovkem jsme se hrdě vracela. Ovšem po zjištění Majdy, že jde o leklou a již mírně zapáchající rybku, byl mi úlovek odebrán a znehodnocen a to vyhozením do popelnice.

  Kromě opakování jsme si všichni vyzkoušeli skoky do vody z pevného břehu, který kopíroval plavecké bloky na koupališti.No a tak došlo i na kondiční plavání po skoku z bloku.

 Také jsem se začala učit nový povel odnes aport.Po vysvětlení se mi to na třetí pokus skoro povedlo, ale chce to pilovat na suchu, aby se mi to dostalo jak se říká pod kůži.

   Jak jsme už předeslala v úvodu článku neděli jsme věnovala rodině Majdy a  tak jsem  v sobotu musela na večer odjet.Ovšem ještě před odjezdem mě přijel navštívit můj nový kamarád Ralf. Je asi o 3 měsíce mladší a je to nejspíš  kříženec Stafordského bulteriéra, kterého si vzala z útulku Majdina kamarádka z práce Leona a nyní s ní a jejím přítelem  Ralf bydlí v domku se zahrádkou v Určicích nedaleko Protivanova.

 Jak jsme ho uviděla byla jsem tak ráda, že jsme spolu běhali, dováděli a já mu ukázala svoje hračky do vody  a taky se ho snažila naučit plavat a nebát se vody. Ralf mě mile překvapil, protože už plavat trochu uměl .Ovšem konkurenci v plavání v něm nevidím. Když jsme se s Ralfíkem vydováděli a Majda si povykládala s Leou a Dášou a Martinem, kteří se přijeli společně  na mě podívat ( naposledy mě viděli, když jsem byla ještě malé miminko), naskočila jsme do auta a lehla na zadní sedadlo a spokojeně odpočívala, protože jsem byla hodně unavená.

  Už se ale těším na nové příběhy a zážitky  na další v pořadí již třetím víkendu ve znamení vody.

 

Pro tuto chvíli je to ode mne vše a na další setkání s Vámi se těší

                                                                     Vaše nová dopisovatelka z hanácké metropole

 

                                                                                                                                  Berenica