kapitola IV.

Záchranáři na Žermanické vodní nádrži

Zápisky zpravodajky CHS Dunbar Moravia

3.-6.7.2009

Milý čtenáři,

znovu  Vám přináším nové zážitky v pořadí již třetího setkání příznivců vodní záchrany. Tentokrát se účastníci sešli v kempu v Lučině u Žermanické vodní nádrže nedaleko

od Frýdku-Místku.Majda zjistila, že jedeme na nám už oběma známé vodní dílo, které jsme navštívily na jaře i s bráškou Bohouškem.Bohouškovým domovem je Morávka, která je vzdálena jen několik kilometrů. Na tuto vodu Majda opět přibrala i Biancu, aby si s  námi užila společné chvíle. Proto jsme po odjezdu z Olomouce zajely ještě do Senice n/H pro Biancu.Když se dověděla, že jede s námi nemohla se dočkat, až vyrazíme.

 Po příjezdu a ubytování jsme se zašli přivítat s Lenkou a Honzou a jejich mazlíky Boobou a našim taťkou.Za chvíli po nás dorazili i holky Frýdlovy s Ronem. V průběhu víkendu ještě přjeli Zaňátovi s Falkem a Irča s Izou.

    V sobotu jsme se seznámily s novou kamarádkou Baffy od Katky z Dobratic. Holky si s námi přijely zaplavat a zacvičit, jinak jsou členky sdružení Fundláček.

    Odpoledne  se za námi stavili teď už novomanželé Kaděrovi s Bohouškem a maskotem Peťou, bez kterého by to nebyla ta pravá voda. Bohoušek plavání tentokrát neřešil a šel

si jen zabrodit.

Druhou milou návštěvou byli Hanka a Pavel s Akinou, kteří se zastavili sice jen na  kafíčko. Ale i za tak krátkou dobu jsme se stačili s Akinou seznámit.   

 Jelikož jsme bydlely ve velikém kempu a sousedy si nevybíráme, tak ti naši se ukázali jako bezohlední. Navíc to byli příznivci TECHNA a už od odpoledních hodin na celý kemp pouštěli své vypalovačky a do nich křičeli následující souvětí: Everybody somebody go.

 Ivce Frýdlové se tato slovní spojení zalíbilo tak, že  jej začala opakovat vždy když zazněla melodie k tomuto textu a kdy příznivci techna zklamali svými výkřiky. Což asi bylo jediné úsměvné pozitivum, jinak tyto rytmy nám bušili do spánků až do půl třetí ráno.

  Na základě této situace jsme se dohodli na společném mottu této vody, kterým se do budoucna budeme zdravit a tím se stal pokřik:

 Everybody somebody go. 

 Také to byl víkend ve znamení přeřeků od Ivy: místo Drsoně  či Jasoně jak důvěrně říkájí Fernetu a Fernetu citrusu naši dvounožči podle Ivy pili Měkoně.  Booba byla přejmenována na Bubana i se  změnou  pohlaví.

   K večerním posezením Majda udělala kynuté mini buchtičky s ořechovou náplní a slaný listový závin, všem moc chutnalo. Majda od kamarádů, dvounohých vodníků, dostala přáníčko a čokoládky ke svým blížícím se narozeninám. Měla z toho velikánskou radost.

  Naše vodní cvičení bylo tentokrát zpestřeno o rušivé vlivy ostatních návštěvníků pláže a také jsme se vyzkoušeli  i přinesení opravdového dřevěného pádla, které přinesl Honza Zaňát. Ten si přivezl i novou kánoi, na které se s Falkem plavili při západu či východu slunce.

   Jak jsem už na úvod napsala byla jsem na vodě i s mojí sestrou Biancou a tak jsme si tu užívaly jak jsme jen mohly, no Majda z nás musela být celkem unavená. To víte když se setkají puberťačky, tak to stojí za to.V chatce jsme se předbíhaly, která z nás bude ležet na posteli, ve většině případů byla Bianca rychlejší a když jsme se k ní chtěla přitulit tak mě k sobě nepustila.

  V neděli nás z dopoledního výcviku zahnal déšť a protože pršelo i po obědě museli jsme s Majdou odložit návštěvu s gril párty u Bohouška.

   Dešti jsme přece jen ujeli na výlet do rodiště Leoše Janáčka s výšlapem na hrad Hukvaldy. Na výlet jsme se svezly s celou rodinou taťuldy.Při výstupu na hrad jsme se zastavili a vyfotili u sochy lišky Bystroušky a po výšlapu, který některým dal zabrat, a po zaplacení vstupného jsme i my pejskové mohli dovnitř na prohlídku hradu.

Po vstupu do hradu jsme se  nejprve šli podívat na baštu. Když jsme tam dorazily po krkolomných schodech, chtěla se Majda podívat z okenního otvoru na podhradí, ale až kam dohlédla. V tu chvíli i já jsme se chtěla podívat a už jsem se letmým skokem chtěla vyhoupnout do okénka. Naštěstí mě Majda stačila stáhnout zpátky, jinak bych asi vypadla,

no co chcete od hyperaktivní adolescentky.

   Pak jsme se šli projít přes dvě nádvoří až k zasypané studni, kde jsme ve stínu mohutného stromu spočinuly na lavičce.

  Při cestě k východu z hradu nás zastavila skupina návštěvníků se všetečnými otázkami na Majdu, která jim ochotně odpovídala. Nás si s našim svolením  pak vyfotografovali.

  Cestu dolů jsme si chtěli zkrátit cestu lesem, ale terén byl docela prudký a mokrý, takže nás Majda stále zvýšeným hlasem nabádala k pomalejší chůzi.Než jsme nasedli do auta, tak jsme dostaly s Biancou napít, abychom vydrželi cestu zpět, jelikož se udělalo pěkně teplíčko.

   Víkend utekl jako voda a už je tu poslední den odpočinku. Dopoledne jsme ještě vyrazili cvičit  k vodě a pak už nás čekalo balení a úklid. Chystali jsme se na společný oběd s našimi přáteli a odjezd domů. Nakonec jsme vyjely dřív, aby Majda stihla pozdní oběd u maminky, kam jsme jeli odevzdat Biancu. Musím říci přátelé, že se prodloužený víkend vydařil a už se těším na dovolenou.

Pro tuto chvíli je to ode mne vše a na další setkání s Vámi se těší   

                                                              Vaše nová dopisovatelka z hanácké metropole

                                                                                                                                 Berenica