kapitola VI.

Poprvé  v ZOO

Zápisky zpravodajky CHS Dunbar Moravia

13.8.2009

Milí čtenáři,

dnešní příspěvek budu věnovat mé návštěvě zoologické zahrady na Svatém kopečku u Olomouce.

Začneme pěkně po pořádku, co bylo tím impulzem uskutečnit tuto návštěvu. Majda totiž hlídala Metůdka a Elišku a to znamená vymyslet program.Tak se naplánovala návštěva i  ZOO a to  i mojí maličkostí, protože do této zahrady mohou i pejskové. Je pravdou, že velká plemena, která jsou větší než kokršpaněl jsou trochu diskriminována a to nošením košíku v areálu zahrady. Samozřejmostí je, že jsme i na vodítku.

  Majda se, ale rozhodla tuto podmínku porušit, protože věděla, že bych ten košík nepřežila. Nejsem na něj vůbec zvyklá, já jsem totiž s každým kamarádka. A tak po zakoupení vstupenek, kdy Majda ujistila prodávající o nasazení košíku, však k tomuto činu nedošlo a bylo to jen dobře.

  S Metůdkem a Eliškou jsme pak procházeli všechny expozice. Já si chtěla hrát s kozičkami a při procházení kolem výběhu medvěda, který byl zase schovaný, jsem akorát štěkala na jeho do dřeva vytesanou podobiznu. Majda se mě sice snažila s ní seznámit a ujistit mě, že je přátelský, ale nevyšlo jí to. Prostě mě nepřesvědčila a tak jsme raději pokračovali v prohlídce.

  Když jsme došli  ke gepardovi zaskočila mě jeho velikost a protože tak velkou kočku neznám, tak jsme jako obranu využila  štěkání. Gepard jen na mě zasyčel a dál si mého štěkání nevšímal.Pak jsme s Majdou musela počkat před pavilonem šelem a vodním světem, protože tam pejskové nesmí.Nám to ale nevadilo prohlédly jsme si aspoň šelmy ve venkovních výbězích.

 Majda měla velikou radost když jsme přišli k pižmoňům, protože je viděla za celou dobu co navštěvuje ZOO teprve podruhé, jinak byli vždy schováni.Na protější straně byl výběh se sobi a tak jsme si s nimi dala závod podél ohrady, sobi vyhráli, důvodem prohry bylo moje uvázání na vodítku.

    V areálu zahrady je i lanové centrum pro děti „Lanáček“ a tak dítka umluvila Majdu a běžela si koupit lístky. Tak si Majda sedla na nedalekou lavičku  a i já jsme odpočívala. V našem odpočinku nás mile vyrušila rodina, které jsme se moc líbila. Tatínek rodiny se důkladně vyptával na naše plemeno a uvažoval i o koupi dalšího kamaráda k dětem.Tak mu Majda nadiktovala odkaz na naše webové stránky, kde je spousta dalších odkazů na naše kamarády.

  Když Majda zjistila , že už je čas se vrátit domů, protože Metůdek s Eliškou měli stihnout vláček do svého bydliště, museli jsme vynechat další zvířátka a vraceli jsme se nejkratší cestou k východu.

   Cesta ven vedla ještě kolem sov a dikobrazů. Majda a děti se chtěli z blízka podívat jestli nejsou dikobrazové ve výběhu a jak nahlíželi do výběhu nestačili se divit. Protože já se rozhodla, že se chci podívat a protože zídka byla nízká přeskočila jsme ji a už jsem byla uvnitř. Majda zděšeně na mě křičela, ať jdu k ní, ale já jsme napřed chtěla to zvířátko vyčmuchat.Když jsme žádné nenašla, což bylo jen dobře poslechla jsme pak Majdu s došla k ní, ta mě musela chytit za obojek a krk a snažila se mě dostat ven. No a tak jsme tedy vyskočila. To už přicházeli další návštěvníci a divili se cože dělám u dikobrazů.

 Při cestě k východu jsem využila jednu  občerstvovací psí stanici a vypila skoro celou misku.

Musím říci, že se mi návštěva moc líbila a doufám, že se tam vypravím s Majdou znovu, slibuji, že už nebudu skákat do výběhů žádného zvířete.No snad se mi podaří tento slib dodržet, protože matka příroda je mocná čarodějka.

Pro tuto chvíli je to ode mne vše a na další setkání s Vámi se těší

                                                         Vaše nová dopisovatelka z hanácké metropole

                                                                                                                             Berenica