kapitola VII.

Zakončení letošního vodního výcviku v Hluku

Zápisky zpravodajky CHS Dunbar Moravia

3.-5.9.2009

Milí čtenáři,

pro letošní rok naposledy přináším zpravodajství z vodního výcviku konaného v Hluku nedaleko Uherského Hradiště. Místo konání je od bydliště našich společných přítelkyň Dáji a Barči vzdáleno jen několik kilometrů a tak jsme se nejprve zastavily u nich doma v Boršicích. U kafíčka Majda ještě jednou pozvala Lucku a Dáju na sobotní lekci. Ještě jsme ověřily cestu do kempu a vyrazily směr Hluk.

Ale navigace ala Lucka nedopadla nejlépe.Když jsme už malinko bloudily, zavolala Majda Evce, aby si nechala popsat cestu, ale chyba lávky telefon byl okamžitě předám Ivce, která s ležérností sobě vlastní nám promptně cestu upřesnila. Takže jsme na místě byly co by dup. V tamní restauraci nás čekaly všichni Frýdlovi a Libor. Po našem příjezdu dorazil i taťka Berči s Boobou a páníčky.Kromě nich pak přijel i strýc Falco, Ebi a znovu jsme se setkaly s Hugem.Všichni čtyřnozí miláčci přijeli v doprovodu svých statných ošetřovatelů.

Druhý den pak přímo na výcvik dorazila Dája s Luckou Výstupovou a nový kamarád Darvin se Zuzkou Hrůzovou.

Vodní plocha byla přímo v kempu, takže jsme ji měli na dosah ruky. Což bylo fajn a mohli jsme si ji užít do sytosti.Vodní plocha byla rozdělěna na brouzdaliště a nádrž, která nám posloužila pro cvičení.

O tomto víkendu, jsme si procvičili všechny doposud známé cviky.Procvičili jsme například - donesení aportů různých druhů,odnesení aportu (plováku) figurantovi, pomoz figurantovi, přitáhnutí člunu na břeh, skoky ze člunu a ještě spoustu dalších cviků. Všechny jsem se naučila letos a myslím si, že jich je pěkná řádka a jsme ráda, že vnich nemám moc zmatek.Sice se mi někdy stane, že mi Majda některý z cviků musí ještě znovu vysvětlit, ale pak si na vše vzpomenu a pustím se do úkolu s nadšením.Tuto vlastnost jsem zdědila po mamce.Jak říká Majda, jsem ještě větší vodní magor než byla ona.

V sobotu večer jsme poseděli u ohně pod vedením náčelníka Honzy IT KNFP (alias Černá brada), který se stal vrchním výčepním a se svými pomocníky Liborem a Břeťou udržoval kempový oheň.Za mohutných kmenových pokřiků Everybody somebody go jsme se snažili konkurovat tanečníkům a hudebníkům z předcházejícího večera, kteří svým vystoupením zpříjemnili večer návštěvníkům kempu až z Holandska.

Ještě před posezením Majda s Lenkou a Honzou odjeli do Hluku na večeři, protože už nechtěli zažít tu nejdelší čekací dobu na jídlo, což byly víc jak tři hodiny,kterou zažil Honza při objednávce oběda.

Daného oběda se nedočkal a tak byl vyhládlí a tak nechtěl víc riskovat, že nebude ani večeřet.

V Hluku si dali dobré jídlo a po daleko kratší době se vrátili zpět s kulaťoučkými bříšky a do rána měli co trávit.

Nedělní dopoledne pak patřilo těm nejvytrvalejším a nejodolnějším.Lekce jsme se účastnila spolu s Ronym a Falcem. Zůstala jsem jako jediná zástupkyně něžného pohlaví a navíc adolescent. Ale stačila jsme i na tak zkušené kozáky jako jsou právě Rony s Falcem.

Při nedělní polední kávě nám Eva jako pokaždé zhodnotila víkendové cvičení a pak nám rozdala za celoroční snažení diplom a pamlsek.Tak jsme dostaly i diplom pro sestru Biancu, který jsme předaly hned po příjezdu domů.

Už teď se těším na příští rok kdy se znovu setkám se svými kamarády na jarní vodě,kterou pořádá náš klub 7.-9.5.2010. Více se dovíte na www.novofundland.eu.

Přijeďte i vy a spolu s naší partou milovníků černých chlupáčů a vody prožijte někdy i neuvěřitelné zážitky.

Pro tuto chvíli je to ode mne vše a na další setkání s Vámi se těší

                                                                      Vaše nová dopisovatelka z hanácké metropole

                                                                                            Berenica