kapitola X.

Výcvik pro malé i velké, matadory i nováčky

Zápisky zpravodajky CHS Dunbar Moravia

30.4. – 2.5.2010, vodní nádrž Těrlicko

Milí čtenáři,

zima je nenávratně pryč, i když počasí tomu moc nenasvědčuje, a nám začíná nová sezóna pro všechny příznivce plavání a vodní záchrany. Letošní rok začínáme na severu Moravy na vodní nádrži Těrlicko. Poslední víkend v dubnu se počasí malinko umoudřilo a vysvitlo i sluníčko, což zpříjemnilo pobyt u vody a i ve vodě. Účast je oproti loňskému roku vysoká a to nás, kteří jsme již matadory, těší. Velice nás potěšilo, že se naše řady rozšiřují i o nejmenší dorost, kterému bylo něco přes tři měsíce. Slovenskou republiku posílili další dva kamarádi Max a Toby se svými páníčky Katkou a Jurou Rybárovými, kteří podpořili Huga od Zuzy a Stana. O rozšíření našich počtů se přičinila Emilka a Belle co by naši dorostenci a nová kamarádka Fíbí s panem Veličkou. Navštívila nás i Katka s Eliškou a fundláckou kamarádkou Bafy.

Toby, Belle a Emilka se s vodou seznámovali rychlostí blesku a všichni dokázali, že svému plemenu nedělají žádnou ostudu, protože všichni dokázali aportovat, skákat ze člunu jako by všechny cviky dělali denně.

Letošní první voda byla zpestřena vypůjčenými čluny od p. Veličky s elektromotorem a Michal dovezl druhý s benzínovým motorem, který byl o něco hlučnější. Ovšem pro výcvik to bylo super, vyzkoušeli jsme si tak i rušivý element jako je hluk z motoru. Na zvuk motoru zareagovla jen Iza, svým hlasitým štěkání, ale po několika vteřinách si zvykla a bylo vše v pořádku. Nejprve jsme si vyzkoušeli jen skoky do člunu a zpět na břeh v klidové poloze člunu u břehu. Pak jsme si zopakovali skoky ze člunu a pak i projížďku na člunu. Majda si projížďku chválila, protože už nemusela pádlovat.A já si jen říkala, kdy mě už pustí a budu si moci skočit do vody.

Nezapomělo se i na opakování,jak praví klasik je matkou moudrosti, a tak jsme všichno nosili aporty, pomáhali s přitažením člunu a záchranou figuranta – Honzy Zaňáta a Evy Frýdlové, kteří se i letos starají o naše zdokonalení ve vodní záchraně. Dorostenci dokázali, že i základní cviky s aporty jim jdou na výbornou. Je pravda, že odpoledne už byli unaveni a tak někteří malinko odpočívali.

Jak sami vidíte byla nás kopa, vlastně dvounohých bylo jen o dva více a nás bylo patnáct. Už teď se těšíme jak se zase všicni potkáme na další vodě počátkem června.

V červnu na viděnou u Pepy v Zahradišti. „Everybody somebody go“

                                           Vaše dopisovatelka z hanácké metropole

                                                                                                     Berenica